Největší hospodářská krize od roku 1990 postihla Libanon v roce 2019. Hospodářství země v posledních letech upadá, ale v loňském roce se začala krize zrychlovat. Rychlý růst cen potravin a služeb vyvolal v Libanonu hyperinflaci. K hyperinflaci dochází, když inflace v zemi přesáhne 50 procent a trvá déle než 30 dnů. Od začátku roku 2020 klesla hodnota národní měny (libanonská libry) o 80 % vůči americkému dolaru a nezaměstnanost dosáhla 30 %. Výbuch v Bejrútu nepochybně výrazně zhoršil hospodářské problémy v zemi.
Rezervy státu klesly na kritickou úroveň, v důsledku čehož Libanon prohlásil, že není schopen splácet svůj zahraniční dluh. Vzrostly ceny potravin, oděvů a dalšího základního zboží. Měna každý den oslabuje, malé a střední podniky bankrotují jeden po druhém, inflace a nezaměstnanost rostou zběsilým tempem. A potom pandemie koronaviru dala další silný úder ekonomice, přestože Libanon neutrpěl velké ztráty, pokud jde o počet nakažených a zemřelých.
Kromě toho se situace v Libanonu ještě zhoršila kvůli finanční krizí v sousední Sýrii, se kterou měl Libanon stabilní obchodní vztahy, a také kvůli přítomnosti velkého počtu syrských uprchlíků v zemi.
Míra inflace v červnu 2020 se přiblížila hodnotě 90%. Mnoho Libanonců, kteří měli své úspory v místní měně, se ocitlo pod hranicí chudoby. Elektrická energie se zapíná na několik hodin denně, mnoho lidí si nedokáže zajistit základní potraviny. V důsledku toho začaly vznikat protivládní protesty. Demonstranti požadovali ekonomické reformy a stíhání úředníků zapojených do korupce.
Důvodem ekonomických problémů byla podle odborníků finanční pyramida nastavená vládou. Libanonská centrální banka, která se snažila přilákat investory do málo atraktivních oblastí ekonomiky, nabídla vysoké úrokové sazby z cenných papírů. Banky druhé úrovně investovaly do vládního dluhu. Příjmy z cenných papírů starých investorů byly vyplaceny na úkor nových, čímž se vytvořila finanční bublina. Libanon se obrátil na světové společenství s žádostí o finanční pomoc, ale půjčky od mezinárodních finančních organizací znamenají mimo jiné zavedení politických reforem, které by Libanonce nepotěšily.
Večer 4. srpna v libanonském hlavním městě Bejrútu zazněla silná exploze, která zabila více než 170 lidí a zranila asi 6 000 lidí. K explozi došlo v přístavu, kde byl uskladněn dusičnan amonný zabavený celními službami. V důsledku exploze byla významná část přístavu zničena a budovy poblíž místa výbuchu byly zničeny nebo poškozeny.
Tato událost vyvolala novou vlnu protestů. V médiích se objevují informace o tom, že výbušné chemikálie byly v přístavu uloženy v nevhodných podmínkách několik let navzdory všem bezpečnostním požadavkům. Zástupci bezpečnostních sil věděli o nebezpečí nákladu a požadovali, aby úřady rozhodly o vývozu chemikálií z přístavu. V důsledku toho Libanonci viní z tragédie vládu a obviňují úředníky z korupce a nedbalosti.
Po výbuchu vyhlásily úřady v Bejrútu výjimečný stav a v zemi byl vyhlášen smutek. Ale již 8. srpna se začaly tisíce lidí scházet na protivládní shromáždění, požadující rezignaci vlády a ekonomické reformy. Brzy byla situace značně napjatá a na shromáždění docházelo k násilnostem a střetům. Světové společenství je přesvědčeno, že k obnovení libanonské důvěry v úřady je nezbytné provést transparentní mezinárodní vyšetření tragédie. To však nezlepší finanční situaci obyvatel. Ekonomická krize, doplněná politickými faktory, se jen zhoršila. Jak ovlivní výbuch v přístavu ekonomickou situaci v zemi?
Ekonomické důsledky výbuchu budou rozsáhlé a dlouhodobé. Jen náklady na odstranění škod způsobených samotnou explozí se odhadují na 30 miliard USD. Libanon nemá peníze. Kromě toho bude tato země určitě čelit závažné humanitární krizi. Přístav byl důležitým hospodářským místem. Jeho zničení přinese problémy s dodávkou potravinářských výrobků, což nepochybně ovlivní ceny. Mnoho Libanonců je přitom už teď pod hranicí chudoby. Podle OSN zůstalo bez bydlení 300 000 lidí. Světový potravinový program (WFP), největší humanitární organizace, která je součástí OSN, poslal do zóny zasažené katastrofou potraviny i mouku a obilí, protože exploze zničila největší skladovací zařízení na obilí v zemi. Obnova městské infrastruktury bude trvat určitě několik měsíců.
Světová zdravotnická organizace informovala, že libanonský zdravotní systém utrpěl obrovské škody. Výbuch zničil tři nemocnice a několik kontejnerů s osobními ochrannými prostředky proti viru.
Světoví lídři nabízejí pomoc postiženému státu. Speciální lety z celého světa dodávají do Libanonu jídlo, lékařské vybavení a léky. Mezi země, které již Libanonu poskytly pomoc, patří země EU, Írán, Egypt, USA, Rusko, Ukrajina a další. Země také posílají odborníky, kteří se zabývají následky výbuchu, a členy zdravotnického personálu.
Francouzský prezident Emmanuel Macron během své návštěvy v Libanonu oznámil uspořádání mezinárodní konference dárcovských zemí s cílem brzy poskytnout pomoc postiženému státu.
A pokud bude poskytována pomoc v počátečních fázích odstraňování následků tragédie, nebudou země poskytovat finanční pomoc, aby Libanon vymanily z hospodářského kolapsu, který existoval před výbuchem.(tuto větu nechápu, zkuste ji prosím nějak přeformulovat, děkuji Libor) Je nutné přijmout opatření k boji proti systematickému úplatkářství, plýtvání a nedbalosti. Je jasné, že rozdávání peněz do rukou zkorumpovaných úředníků, jak tomu bylo dříve před výbuchem, je cestou do nikam.
Výbuch se pro Libanon byl poslední kapkou. Libanon nyní zoufale potřebuje masivní a dlouhodobou finanční pomoc své zničené ekonomice. Odborníci se domnívají, že jedinou cestou ven je vytvoření nové vlády schopné provést nezbytné reformy, znovu získat důvěru veřejnosti a přesvědčit dárce, aby poskytli pomoc v podobě miliard dolarů.
